Období: rok 2010

Na poslední chvíli se ještě snažíme využít cestovacích možností, které Francie nabízí, takže jsme se po komplikovaném a dlouhém organizování vydali do Normandie, v počtu 12 lidí. Protože mezi nima jsou i zkušení řidiči, zvolili jsme variantu půjčení si auta, jednak jsme tak mnohem flexibilnější a jednak vlaky jsou opravdu extrémně drahé, takže to vyjde víceméně nastejno. číst dál

Po třech měsících co jsem opravdu nevytáhly paty z Paříže, přišel konečně čas podívat se i někam dál. Protože v Bordeaux máme další kamarádku z výšky a návštěvu jsme plánovaly už asi od září, cíl cesty byl jasný. Lístky na vlak ve Francii jsou neuvěřitelně drahé a navíc se ceny dost liší podle toho, kdy chce člověk cestovat. Takže do Bordeaux se v ten samý den dá jet za 22€, ale taky za 70€, záleží podle typu lístku. Protože jsme chudé studentky, nezbylo nám než jet vlakem v pátek v sedm ráno, což vyžadovalo docela drastické vstávání,ale zvládly jsme to! TGV se opravdu nedá srovávat s Českýmy drahami, takže cesta byla přijemná, rychlá a bez zastávek, takže na skoro druhém konci Francie jsme byly za tři a půl hodiny. V Bordeaux už nás čekala Evča a hlavně slunce! číst dál

Říkala jsem si, že už jsem dlouho nic nepsala, tak se jdu pokusit nějak utřídit co se tady teď děje, abyste měli trochu přehled. Už jsem tady tak zabydlená, že mi to víceméně přijde jako normální věci, které ani zas tak za popisování nestojí, ale tak něco se třeba ještě najde. číst dál

Rozhodla jsem se, že náš kulinářský výtvor stojí za samostaný článek, takže tady to je! číst dál

Dnešek považuju za významný den, protože se mi snad konečně podařilo definitivně dokončit zápis předmětů. Vím, že jsem se tady škole už věnovala dost, ale nedá se nepokračovat, protože to je opravdu na knihu. Člověk potřebuje hodně trpělivosti, aby tohle dokončil bez nervového zhroucení, nemluvě o tom, že netuším, jak to dělají studenti, kteří jsou na tom s francouzštinou hůř. No, abyste měli představu o čem mluvím. Bylo nám zdůrazněno, že si máme co nejdřív nechat podepsat smlouvu, takže jsme se pustily do shánění kreditů za předměty, které jsem stále nevěděly. Kupodivu nám zmatená paní v kanceláři byla schopná dát papíry s předměty a kredity, tak jsme si říkaly super, jenom to zaškrtáme a je hotovo. Omyl. V jednom papíru je daný předmět za 1 kredit, v druhém za 5 kreditů. Další předmět, na který holky už třetí týden chodí v papírech není vůbec. Vracíme se tedy do kanceláře a žádáme vysvětlení. Paní samozřejmě nic neví, stejně jako druhý koordinátor, který navíc mluví tak mumlavou francouzštinou, že mu není vůbec rozumět. Situace vypadá neřešitelně, nikdo nic neví, všechno se musí ověřit a nám hoří termín. Odcházíme tedy s papíry s tím, že to snad do zítřka zjistí a řekne nám to. .Takhle jsme se tam vrátily ještě asi třikrát a po nekonečných zmatcích jsem to dneska podepsala, odevzdala a modlím se, aby to bylo všechno v pořádku. Každopádně je to tady skoro jako na pajdáku, hodně předmětů za málo kreditů, takže se přes týden rozhodně nudit nebudeme. Ať žije francouzský vysokoškolský systém! číst dál

Tak za sebou máme první týden školy. Je to nezvyk, dost zmatky, ale snad se brzo rozkoukáme! Jako Erasmáci máme docela volnost co se předmětů týče, můžeme si nakombinovat věci z různých ročníků a poskládat rozvrh tak jak se nám hodí, což je na jednu stranu fajn, ale na druhou dost komplikovaný. Já budu nakonec mít většinu předmětů z magistra, což ale znamená tříhodinové bloky, protože mají školu jenom do konce listopadu a pak mají stáže, takže sice budu mít v prosinci skoro volno, ale teď je to docela síla přežít ty dlouhý hodiny. U nás jsme zvyklá, že máme hodně praktických věcí, tady jsou hlavně předměty jako sociolingvistika, psycholingvistika a tak, takže teorie, která mě až tak moc nebaví.  Ale najdou se samozřejmě i dost zajímavé předměty, na které se těším. číst dál

Tak jsem se dneska vydala po Paříži poprvé sama a bez mapy (nedobrovolně, nechala jsem ji doma). A velice rychle jsem přišla o iluzi, že už se tady trochu vyznám! Kurz už nám skončil , takže máme volný týden a ozvala se mi Krista Sehnalová, spolužačka z gymplu, že projíždí Paříží, tak jsme se sešly, popovídaly a já jsem jí šla doprovodit na nádraží. Nejenom, že mě vedla, protože jsem netušila kde jsme, ale navíc když jsme se na nádraží rozešly, tak jsem asi dvacet minut bloudila metrem a hledala spoj, který mě doveze kam potřebuju (na moji obhajobu, Gare du Lyon je opravdu veliké). Už tak jsem si připadala jako neználek ve městě a ještě jsem si to potvrdila, když jsem vystoupila o dvě zastávky dřív než bydlíme, protože jsme tam předtím s holkama viděly Carefour, prošla celou ulici a Carefour nenašla. No, mám se ještě co učit a bez mapy a sama nikam, mé lépe se orientující kamarádky musí být se mnou! Každopádně díky tomu, že jsem šla sama a koukala kolem sebe, tak jsem si uvědomila, jak je Paříž obrovský a narvaný město. Na ulicích spousta lidí, zácpy, o metru nemluvě. Metro je kapitola sama pro sebe a bude mi ještě dlouho trvat než si na to zvyknu. Jezdíme jím pořád, tak mám neustále pocit, že jsem někde v noře a jsem úplně překvapenéá když vylezu ven a svítí slunko! A nejenom, že není na co z okna koukat, ještě je to oblíbené místo bezdomovců, kteří se na skoro každé stanici povalují po lavičkách a vzhledem k tomu, že to není venku, smrdí celé metro, supr zážitek, vždycky když vylezu tak mám chuť se celá pořádně osprchovat. No, to je holt nevýhoda života ve velkém městě! číst dál

Tak konečně sedám k počítači a nepůjdu spát dokud to tady nenapíšu! číst dál

Jestli tohle a spoustu dalších věcí nacpu do zavazadel, tak v pondělí večer s Jančou vyrážíme na rok do Paříže! A už se těšíme číst dál