Tak jsem se dneska vydala po Paříži poprvé sama a bez mapy (nedobrovolně, nechala jsem ji doma). A velice rychle jsem přišla o iluzi, že už se tady trochu vyznám! Kurz už nám skončil , takže máme volný týden a ozvala se mi Krista Sehnalová, spolužačka z gymplu, že projíždí Paříží, tak jsme se sešly, popovídaly a já jsem jí šla doprovodit na nádraží. Nejenom, že mě vedla, protože jsem netušila kde jsme, ale navíc když jsme se na nádraží rozešly, tak jsem asi dvacet minut bloudila metrem a hledala spoj, který mě doveze kam potřebuju (na moji obhajobu, Gare du Lyon je opravdu veliké). Už tak jsem si připadala jako neználek ve městě a ještě jsem si to potvrdila, když jsem vystoupila o dvě zastávky dřív než bydlíme, protože jsme tam předtím s holkama viděly Carefour, prošla celou ulici a Carefour nenašla. No, mám se ještě co učit a bez mapy a sama nikam, mé lépe se orientující kamarádky musí být se mnou! Každopádně díky tomu, že jsem šla sama a koukala kolem sebe, tak jsem si uvědomila, jak je Paříž obrovský a narvaný město. Na ulicích spousta lidí, zácpy, o metru nemluvě. Metro je kapitola sama pro sebe a bude mi ještě dlouho trvat než si na to zvyknu. Jezdíme jím pořád, tak mám neustále pocit, že jsem někde v noře a jsem úplně překvapenéá když vylezu ven a svítí slunko! A nejenom, že není na co z okna koukat, ještě je to oblíbené místo bezdomovců, kteří se na skoro každé stanici povalují po lavičkách a vzhledem k tomu, že to není venku, smrdí celé metro, supr zážitek, vždycky když vylezu tak mám chuť se celá pořádně osprchovat. No, to je holt nevýhoda života ve velkém městě!
Každopádně co se dá v metru i na ulicích je pozorovat jsou lidi. Je to tady opravdu kosmopolitní, oproti Brno dost nezvyk, takže si zvykám na mix všech kultur a národností. Třeba mě hrozně baví pozorovat černošky, přijde mi, že to jsou většinou děsně krásný baby, plus často nosí tradiční barevný hábity a turbany (teda spíš ty starší), tak je to dost zajímavý, až si někdy říkám, jestli na ně moc nečučím!
Na ulicích je to taky dost pestrý, ne teda v centru u památek, to jsou hlavně turisti, ale i tam, i jinde, najdete na ulicích hromadu černochů a Arabů, kteří se vám snaží prodat všechno, na co si vzpomenete. Od Eiffelovky na klíče, přes zaručeně pravý Chanel No.5 po stoprocentně originální Vuittonku, taky v metru stojí kluci co nabízí krabičky cigaret, dneska jsem potkala několik prodejců vařené kukuřice, kterou dělali nad ohněm rozdělaným v dosti pochybném barelu, no zajímavý, ráda bych věděla jestli si to někdo koupí! Ale tak jak mě tyhle věci první den docela dost překvapovaly, tka už si na to pomalu zvykám, i když musím přiznat, že dneska jsem z toho hledání a cestování metrem byla dost unavená, takže rozohdně je lepší jet s někým, to se člověk pak tolik nesoustředí.
Stále jsme ani pořádně neměli čas projít hlavní památky, tak tenhle týden chceme, sice na to mám celý rok, ale přece jenom, chci si to užít dokud je pěkně! Tenhle týden máme taky administrativní, vyřizujeme s holkama školu, elektřinu, banku, francouzské telefonní číslo a sposutu dalších věcí, tak nás to vůbec nebaví, ale bohužel to musí být.
Jinak jak už jsem psala tak jazykový kurz nám skončil, ale doufám, že s lidma od tam udržíme kontakt, zatím to vypadá docela slibně. V sobotu jsme měli další piknik, včera jsme byli ještě s dalšíma holkama na trzích, dneska vyrážíme večer posedět na Pont des Arts, což je oblíbené večerní místo, no stále se nenudíme!
2025 ©