Období: září 2010

Tak za sebou máme první týden školy. Je to nezvyk, dost zmatky, ale snad se brzo rozkoukáme! Jako Erasmáci máme docela volnost co se předmětů týče, můžeme si nakombinovat věci z různých ročníků a poskládat rozvrh tak jak se nám hodí, což je na jednu stranu fajn, ale na druhou dost komplikovaný. Já budu nakonec mít většinu předmětů z magistra, což ale znamená tříhodinové bloky, protože mají školu jenom do konce listopadu a pak mají stáže, takže sice budu mít v prosinci skoro volno, ale teď je to docela síla přežít ty dlouhý hodiny. U nás jsme zvyklá, že máme hodně praktických věcí, tady jsou hlavně předměty jako sociolingvistika, psycholingvistika a tak, takže teorie, která mě až tak moc nebaví.  Ale najdou se samozřejmě i dost zajímavé předměty, na které se těším. číst dál

Tak jsem se dneska vydala po Paříži poprvé sama a bez mapy (nedobrovolně, nechala jsem ji doma). A velice rychle jsem přišla o iluzi, že už se tady trochu vyznám! Kurz už nám skončil , takže máme volný týden a ozvala se mi Krista Sehnalová, spolužačka z gymplu, že projíždí Paříží, tak jsme se sešly, popovídaly a já jsem jí šla doprovodit na nádraží. Nejenom, že mě vedla, protože jsem netušila kde jsme, ale navíc když jsme se na nádraží rozešly, tak jsem asi dvacet minut bloudila metrem a hledala spoj, který mě doveze kam potřebuju (na moji obhajobu, Gare du Lyon je opravdu veliké). Už tak jsem si připadala jako neználek ve městě a ještě jsem si to potvrdila, když jsem vystoupila o dvě zastávky dřív než bydlíme, protože jsme tam předtím s holkama viděly Carefour, prošla celou ulici a Carefour nenašla. No, mám se ještě co učit a bez mapy a sama nikam, mé lépe se orientující kamarádky musí být se mnou! Každopádně díky tomu, že jsem šla sama a koukala kolem sebe, tak jsem si uvědomila, jak je Paříž obrovský a narvaný město. Na ulicích spousta lidí, zácpy, o metru nemluvě. Metro je kapitola sama pro sebe a bude mi ještě dlouho trvat než si na to zvyknu. Jezdíme jím pořád, tak mám neustále pocit, že jsem někde v noře a jsem úplně překvapenéá když vylezu ven a svítí slunko! A nejenom, že není na co z okna koukat, ještě je to oblíbené místo bezdomovců, kteří se na skoro každé stanici povalují po lavičkách a vzhledem k tomu, že to není venku, smrdí celé metro, supr zážitek, vždycky když vylezu tak mám chuť se celá pořádně osprchovat. No, to je holt nevýhoda života ve velkém městě! číst dál

Tak konečně sedám k počítači a nepůjdu spát dokud to tady nenapíšu! číst dál