Jak jsme dělali bramboráky

Rozhodla jsem se, že náš kulinářský výtvor stojí za samostaný článek, takže tady to je!

Jak už jsem psala, rozhodly jsme se trochu pozvednout úroveň našich večírků tím, že budeme vařit. S Jančou jsme vyhodnotily, že bramboráky bychom zvládnout mohly a snad to bude i něco "tradičně českého". První problém nastal hned při nákupu ingrediencí, protože přestože jsem regál s kořením v obchodě studovala asi pět minut, majoránku ani nic co by se tomu podobalo jsem neviděla. Odhodlala jsem se poprosit o radu prodavače, ale vysvětlete mu co chcete, když nevíte jak se to řekne francouzsky! Na "marjoram", což by podle mě mohl být správný francouzský výraz, koukal dost nechápavě. Takže ve výsledku se mnou u koření stál on a snažil se na svém mobily vygooglit co po něm vlastně chci a přidal se taky místní sekuriťák, takže jsem měla o zábavu postaráno. Bohužel jsme k ničemu nedospěli, takže jsem odešla bez koření s tím, že zkusím na internetu zjistit jak by se to mohlo říct. Po konzultaci s internetem a mamkou jsem vyhodnotila, že budeme muset vzít zavděk oregánem!

Pustily jsem se do přípravy a zjistily, jaké máme štěstí, že bydlíme v ulici s obchody, kde se dá koupit všechno, protože nám chybělo struhadlo, další poměrně podstatná věc! Nastrouhaly jsme hromadu brambor a já jsem při strouhání česneku přistrouhla kousek prstu, takže jsme zbytek vaření strávila s rukou nahoře, zabalenou do kapesníků a čekáním až mi přestane téct krev a vařila Janča Timea nám sice řekla, že bramboráky zná, jedla to v někeré ze severských zemí a prý se to tam jmenuje rustie nebo jak, ale i tak je všichni ocenili a povedly se!