Je to tady, můj pobyt se blíží ke konci. Zbývají mi poslední tři týdny v Paříži, neuvěřitelný! Začínáme s Jančou obě být nostalgické a k tomu patří i určité resumé našich zážitků. Jak jsem šla včera kolem kostela, kde doslova bydlí místní bezdomovci - spacáky, peřiny, dneska i stolek měli, přez zimu tam byly dva stany...říkala jsem si, že ty individua co tu potkávám, stojí za další článek!
Paříž je opravdu multikulturní. Lidi všech barev a stylů, černošky s turbany, zamotané do barevných hábitů, indky s tečkou mezi očima, arabky s šátkama,.. už jsem si na to poměrně zvykla, ale i tak mě některé věci nepřestávají překvapovat. Do pestrosti musím bohužel zařadit i individua, která jsou v největší míře v metru, případně na ulicích. V podstatě by se dali rozdělit do několika skupin:
1) hudebníci
Tahle kategorie je značně pestrá. Patří sem hudebníci oficiální, kteří mají povolení hrát v metru, ti jsou na zastávkách (protože nemusí utíkat před případnou kontrolou). Mezi nejlepší řadím orchestr, který je myslím na zastávce Chatelet. Nevím jestli jsou to nějací poloprofesionálové nebo kdo, ale je jich asi deset, hrajou nádherně a rozhodně člověku zpříjemní den! Další podskupinou patří hudebníci neoficiální, kteří se pohybují a hrají přímo v metru. Mezi ty patří například postarší pánové s houslema nebo harmonikou (ideálně doplnění dítětem, které obchází pasažéry a s nevinným dětským úsměvem vybírá peníze), nebo taky dvojice až trojice romů, kteří si na kolečkách dovezou bedýnku a mikrofon, pustí na pozadí Shakiru nebo nějaká podobný známý hit a tančí kolem tyčí a všemožně „baví“ cestující. Víceméně nejsou špatní ani nijak dotěrní, občas to člověku fakt zpříjemní den.
2) individua
Sem se dá zařadit kdeco. Lidi totiž pochopili, že když začnou něco vykládat v metru, cestující nemají kam utéct a nezbývá jim než aspoň do příští zastávky poslouchat! Takhle za mnou teď o víkendu přišel jakýsi vysoký černě oblečený člověk, který mě začal přesvědčovat, že mi vyvěští budoucnost a že umí číst mysl, ale poté co jsem ho střídavě ignorovala a vrhala na něj znechucené pohledy, pochopil, že mě to opravdu nezajímá a šel to zkoušet dál. Taky jsem potkala harekrišňáky, takové jak u nás, ale ještě víc nastrojené a propagovali jógu v každodenním životě. Musela jsem teda docela brzo vystoupit, ale vypadalo to, že budou dávat kurzy jógy přímo v metru! A holky češky potkaly zase jiného povedeného, prý měřič štěstí nebo jak si říkal, a že obcházel celý vagón, jednoho člověka po druhém, a kontroloval, jestli se usmívají.No nevím, kde na ty nápady chodí.
3) žebráci a bezdomovci
Nejvíc nepříjemná kategorie, protože je jich tu fakt moc. Metro je ideální prostor pro trávení času, takže je jich tam neuvěřitelný množství. Mají spacáky nebo peřiny, tašky s věcma a prostě tam bydlí. A taky na ulicích, na různých rozích a výklencích mají ustláno, matrace, peřina, někteří i stany mají, pohoda. Kousek od nás bydlí jedna paní na autobusové zastávce, viděla jsem taky jednoho v telefonní budce, no nechápu to moc. Narozdíl od brněnských bezdomovců mají s sebou vždycky hromadu věcí v igelitových taškách. Část z nich prostě jenom tak někde sedí/leží, část zkouší vydělat tím, že si před sebe dají cedulku „Mám hlad“. No nevím jestli to působí. Další žebrající, stejně jako individua, využívají pro získání peněz metro. To vypadá tak, že nastoupí a začnou na celý vagón vyřvávat: „Jsem bez práce a bez prostředků, musím živit tři děti, atd. atd,..dejte mi prosím nějaké drobné, nebo třeba stravenky nebo cigarety“. Co evidentně zabírá, jsou děti nebo zvířata. Na ulicích velice často posedávají ženské s dětma v náručí a plastovým kelímkem od kafe na drobné nebo taky různé pochybné typy se psem či dvěma. No veselý pohled to není. Nevím, říkám si, jak je to možné, že je jich tu tolik? Jestli proto, že sehnat práci v hlavním městě není lehký, nebo jestli jsou akorát líní se trochu víc snažit..ale rozhodně to kazí procházky po Paříži a cesty metrem.
No a pak narazíte taky na různé tanečníky, prodejce, zmatené turisty, atd, každopádně většina našich cest nebo procházek je docela zážitek!
2025 ©