Tak jsem si řekla, že je nejvyšší část dát zase trochu dohromady všechny místní zážitky (teda si ne úplně všechny, ale aspoň ty významné), abyste měli trochu přehled co tu podnikám a jak se tu mám.
Protože semestr tu začíná dřív než u nás, hned po návratu po stánicích jsem začala zase chodit do školy a absolvuju to samé co v září - výběr předmětů, zmatky s administrací,...jenom teď už s větším klidem a přehledem, za což jsem ráda! Včera jsme se ve škole potkaly s dalšíma dvěma Češkama z Hradce Králové, které byly poměrně vyjukané a nešťastné, protože ze strany jejich koordinátorky nedostaly skoro žádné informace, takže měly problémy se sháněním ubytování a podobně. Nakonec bydlí docela daleko od centra Paříže, plus za poměrně draho, tak si hledají práci a jsou nešťastné, protože je ve všem zmatek. Tak jsme se jim samozřejmě snažily aspoň trochu poradit a povzbudit je, ale říkaly jsme si s Jančou, jaké jsme měly velké štěstí, že jsme v pohodě dostaly koleje a taky absolvovaly jazykovou stáž na začátku, kde jsme potkaly spoustu supr lidí (protože jejich koordinátorka jim řekla, že jim ta stáž bude na nic a ať tam nejezdí, což je fakt škoda!). No, co se školy týče, i se mi tenhle semest trochu víc líbí předměty, konečně máme i nějaké docela praktické věci, tak jsem ráda. Ale je to docela únavné, úplně jsme si odvykla vstávat, takže mi dělá problém vstát v osm
.
Taky se mi k tomu přidal babysitting, se kterým jsem fakt spokojená Po novém roce v tom byly trochu nesrovnalosti, ladili jsme kdy budu hlídat, tak jsem z toho byla trochu rozpačitá, ale teď už se to urovnalo na dva dny v týdnu, což mi maximálně vyhovuje, protože mám i volné večery. A musím říct že jsem z těch děcek nadšená! Jsou tři, sedmiletá Rose, jedenáctiletý(?) Jules a třináctiletý (odhaduju?) Leon. Vyzvedávám Rose ze školy, bydlí hned kousek u nás, takže jsem tam pěšky za pět minut, což je super! Zavedu ji domů, tam už je Jules, udělají si úkoly, nasvačí se a hrajeme si. Ten nejstarší si většinou dělá svoje a s náma moc není. Jsem hrozně překvapená jaký jsou to hodný a pěkně vychovaný děcka! Pořád čekám kdy se to zlomí, ale už jsem tam byla čtyřikrát a vždycky byli supr. Trochu nad tím kroutím hlavou, protože jsem už viděla a starala se o hodně různých dětí a nikdy jim to "bytí hodní" dlouho nevydrželo. Tihle se zatím slušně drží, takže jestli to tak zůstane, chci mít jednou přesně takový děti
. Jsou dost nápadití, takže většinou to, co budeme dělat vychází z jejich iniciativy. Hrajeme deskový hry, různý soutěže (sami třeba připravili takovou jakoby znalostní soutěž kterou znají z televize, stylem "když se řekne letadlo, co vás první napadne" a dostáváš za to různý body), no prostě věci, který docela baví i mě! Vždycky jsem chtěla hlídat spíš menší děti, přišlo mi, že je to s nima jednodušší, ale teď doceňuju ty větší ( i když znova opakuju, myslím že jsou poměrně výjimkou ve své věkové kategorii a možná bych druhý takový nenašla). No, nechci je přechválit, teď na ně pěju ódy tak aby se to v pondělí nezvrtlo!
Takže týden mám docela nabitý! Teď jsme se taky loučili s hodně děckama, kteří tu byli jenom na semestr, tak to bylo docela smutné, jsme tu teď takoví poslední sirotci...ne, samozřejmě tu je spousta dalších a nových, tak se pomalu seznamujeme! Ale budou mi chybět, přece jenom jsme spolu strávili půl roku, to není jenom tak.
No a dala jsem si za úkol mít za každý víkend aspoň nějaký kulturní zážitek, abych to moc neproflákala, přece jenom, čas se krátí! Takže jsme v sobotu s holkama byly v místních uměleckých ateliérech Les Frigos (= Ledničky), což je obrovská budova, která dřív sloužila jako sklad masa a teď je tam přes 80 různých uměleckých ateliérů- malíři, sochaři, tanec, zpěv...z venku to vypadá jako budova, do které bych se sama neodvážila, ale Charlotte tam pozval nějaký sochař, Jean Paul Reti, já jsem o něm teda nikdy neslyšela, ale asi bude docela známý, kdyby vás zajímalo co dělá, tak se můžete podívat tu: http://www.reti-sculpteur.com/jpr/index.php?lang=english. No a ten nám ukázal svůj ateliér, dělá takové nástěnné plastiky hlavně, a povykládal o historii budovy a jak to tam funguje a tak (nevím jestli je to nátura francouzů nebo umělců, nebo oboje dohromady, ale s tématem "já a moje tvorba" si vystačil hodně dlouho sám!), tak to bylo hodně zajímavé!
V neděli jsme byli v katakombách, chtěla jsem tam už dlouho, ale nidky na to nějak nevyšel čas, tak si to konečně můžu odšrtnout ze seznamu "musím vidět". Ve výsledku to zas tak zajímavé nebylo, ale jsem ráda že jsem to viděla.
A nesmím zapomenout! Minulý pátek jsme byli na skvělém koncertě/divadle! Jmenuje se to Vocapeople, a je to trochu jako 4tet Jiřího Korna jestli znáte, ale ještě o něco lepší. Na ukázku se můžete podívat tady: http://www.youtube.com/watch?v=N6EYrqIn0yI. Kromě poměrně infantilních projevů mimo zpěv, které mi docela nesedly (a představovala jsem si taťku jak nad tím znechuceně kroutí hlavou, protože tomu by nesedly stoprocentně), to bylo naprosto úžasný, je neuvěřitelný, co všechno lidi zvládnou jenom se svýma hlasama!
Dneska se chystáme na koncert sboru v místním univerzitním městečku, jedna z kamarádek Italek tam zpívá, tak jsem si řekly proč ne, trocha kultury nikdy neuškodí! Zítra jdeme fandit na volejbal, Jančin bratránek hraje závodně za Toulouse a bude tu zápas Toulouse proti Paříži, tak mě Janča přesvědčila, že rozhodně musíme jít fandit! A v neděli tu bude průvod u příležitost nového čínského roku, tak to bude taky určitě zajímavé!
No a za čtrnáct dní jedu na návštěvu za Šárkou do Španělska!!
A to je tak ve zkratce všechno!
2025 ©